JAN PÁLENÍČEK – violoncello

 Úspěch posledního CD Jana Páleníčka a Jitky Čechové u české kritiky

CD se sonátami a variacemi L. Beethovena, vydané v roce 2010 vydavatelstvím  TRIART Recording, v podání Jana Páleníčka a Jitky Čechové se u recenzentů Harmonie a Hudebních rozhledů setkalo s velkým ohlasem.

„Jitku Čechovou a Jana Páleníčka vnímám od chvíle, kdy jsem je slyšel poprvé, jako interprety, kteří se nejlépe cítí ve světě velkých romantických emocí. Ať už vystupují sólově nebo v manželském duu nebo společně s houslistkou Janou Vonáškovou-Novákovou ve Smetanově triu, vždy hrají se strhujícím osobním nasazením. Jejich nejnovější projekt s violoncellovými sonátami a variacemi L. Beethovena je pro mne překvapením. Umělci pojali tuto hudbu vysloveně intimně jako by si muzicírovali jen sami pro sebe.  Jejich provedení okouzluje klasickou průzračností, čistotou a přehledností. Emoce tu nejsou dominantní složkou projevu, jsou jen decentně naznačené a je jim dáno přesně tolik prostoru, aby podpořily přirozenou plynulost hudebního toku.….manželé Páleníčkovi hrají opravdu brilantně: s mozartovskou jiskrou, s obdivuhodným švihem a se zjevným potěšením, v případě Ronda Sonáty g moll navíc  s jakousi málem až nakažlivou bezstarostností. Neméně jiskřivě vyznívají v jejich podání i Variace F dur op.66…“
Věroslav Němec, Harmonie 6/2011, hodnocení 5H

„Hravost a vtip klavíru Jitky Čechové spolu s širokodechou rozkročeností violoncella jsou jednotícím výrazovým těžištěm. Zároveň však, právě v případě ztvárnění klavírního partu, musíme zdůraznit jeho nepominutelnou, ba dominující zpěvnost a lehkost jakož i vypointovanou kulturu úhozu a dynamickou rezolutnost. Violoncello Jana Páleníčka rovněž působivě osciluje mezi doširoka rozprostraněnou kantabilitou a její dynamickou robustností a překvapivým svitem melodických frází středních a vyšších nástrojových poloh. Protipól této kantability ústrojně tvoří oslnivá virtuozita příslušných pasáží na pozadí nenucené, jakoby samozřejmé, technicky dokonalé souhry. Vůbec se dá říci, že Páleníčkovo lyricky obezřetné a zároveň dramaticky průbojné pojetí celkovou podobu nahrávky osobitě završuje. ..Beethoven v podání Jana Páleníčka a Jitky Čechové  se dnešnímu posluchači zjevuje ve stylově věrohodné a současně osobitě přitažlivé a poutavé aktualizaci…“
Julius Hůlek, Hudební rozhledy 6/2011

---

Recenze koncertu Pražského jara 28. 5. 2008: Václav Hudeček, Jan Páleníček a Jiří Kout Památce legendárního houslisty Davida Oistracha, ..věnovala letošní festivalová dramaturgie večer Symfonického orchestru hl. m. Prahy FOK vedeného jeho šéfdirigentem Jiřím Koutem, na němž zazněla dvě stěžejní díla Johannesa Brahmse - Dvojkoncert a moll pro housle, violoncello a orchestr a 4. symfonie. U sólového partu Brahmsova Dvojkoncertu nemohl pochopitelně chybět přímý Oistrachův žák Václav Hudeček, .. přičemž jako další sólista dostal zaslouženě prostor violoncellista Jan Páleníček, držitel dvou nedávných prestižních ocenění (mj. Music Magazine Awards 2007 za výkon Smetanova tria, jehož je zakladatelem). Vstupní akordický monolog k 1. větě Brahmsova Dvojkoncertu podal Páleníček v čistých, tónově pevně fixovaných konturách a s mužně pregnantním výrazem … Také Páleniček jakoby s Brahmsovou hudbou s každým dalším taktem stále více srůstal - bylo to znát zvláště v místě, kde přichází onen tlak naléhavých modulačních rozkladů, které cellista sugestivně prožíval.

Hudební rozhledy 7/08, Miloš Pokor

---

... Jan Páleníček měl ve Dvořákově síni pražského Rudolfina bez nadsázky svůj velký den... přesvědčil nás o tom, že našel k Martinů sonátě opravdu bytostný vztah (...) technická svrchovanost, s níž se Páleníček této choulostivé finální věty zmocnil, imponovala …

Hudební rozhledy, Praha  

 

... Rokokových variací P. I. Čajkovského se Páleníček na své nahrávce na CD zmocnil se svrchovanou jistotou, v níž uplatnil až opulentní škálu svého hráčského umění ...

Hudební rozhledy, Praha  

 

...hra Smetanova tria vynikala neobyčejnou souhrou, sólistické kvality všech členů tria přinášely v nejvypjatějších momentech pocity jednolitého sóla (...) v Beethovenově trojkoncertu Smetanovo trio se snivě dokonalou jistotou harmonizovalo s citlivě doprovázejícím orchestrem Bamberských symfoniků …

Fränkischer Tag-Bamberg, Německo  

 

... V Brahmsově sonátě rozezpíval Jan Páleníček své krásně znějící violoncello do neslýchané krásy ...

Lidové noviny, Praha

 

... V Dumkách A. Dvořáka expresivní výraz a bravurní technika violoncellisty Jana Páleníčka evokovaly v některých pasážích Dvořákův Koncert h moll ...

New Jersey, USA  

 

... Příjemné překvapení čekalo návštěvníky večerního komorního koncertu violoncellisty Jana Páleníčka a klavíristky Jitky Čechové (...) Hned v případě úvodního čísla zaujala vzácná deviza komorní souhry (...) Je na místě zdůraznit rezolutní, dílu beze zbytku oddaný Páleníčkův projev, provázený intonační spolehlivostí, kdy imponující velký tón obdařený skvělou kantabilitou (...) vyvrcholením bylo v tomto ohledu zvládnutí Beethovenovy Sonáty A dur ...

Hudební rozhledy, Praha

 

Variace na Rokokové téma pro violoncello a orchestr Petra Iljiče Čajkovského přednesl vynikajících způsobem Jan Páleníček. Suverénně a přitom s nadhledem odstínil jednotlivé částečky a spojil je v bravurně působivý celek. Však také potlesk nebral konce a sólista musel jednu z variací přidávat…

Pardubické noviny 2004

 

Koncertní výkony z posledních let i nahrávka CD s díly B. Martinů prokazují, že české violoncellové umění má dalšího zralého mistra. Jan Páleníček hraje dvě Sonáty B. Martinů a jeho dvoje pozdní variace suverénně, s plným technickým nasazením i porozuměním, s intenzivním prožitkem a citovým nábojem…Je si přitom jistý každou frází a každým barevným valérem…Kloubí z nich pevné stavby s jistotou…Jan Páleníček ovšem není jen technicky dokonalý, on všechny čtyři skladby tlumočí s porozuměním, se smyslem pro překrásnou kantilénu, ale i s minuciézní fantazií pro obsahovou výpověď každé z nich.

Hudební rozhledy, Praha

 

V pražském Rudolfinu na recitálu Jana Páleníčka ve spolupráci s klavíristkou Jitkou Čechovou zazněly Fantazijní kusy, op. 73 Roberta Schumanna a Sonáta e moll, op.38 Johannese Brahmse.  Splynutí obou hlasů v rázných okamžicích partitury působilo akustickým kouzlem nechtěného, přičemž klavírní part byl naprosto jistou a spolehlivou oporou melodického nástroje. Takto nějak bych si představoval hru Schumannových – Clary ve dvojici s Robertem. Brahmsova hudba byla naplněna skutečně mužným tónem violoncella uchvacujícího zejména v hlubokých polohách, působivě zaznívaly přechody mezi výškově rozdílnými polohami. Páleníček potvrzoval své porozumění pro Brahmsovu zadumanou vážnost a dobře rozvrhl emoční síly v rozlehlém plánu sonáty, prostě řečeno, hudba stále upoutávala pozornost třeba i uměřenou skotačivou hravostí, ovšem bez laciné efektnosti a bez přehnaných emocionálních kontrastů.

Hudební Rozhledy, Praha