JANA VONÁŠKOVÁ-NOVÁKOVÁ – housle

"Naplnit houslový recitál čtyřmi náročnými sonátami pro housle a klavír předpokládá, že houslista má u klavíru nikoli doprovazeče, ale rovnocenného partnera. To bezesporu splňuje sourozenecká dvojice houslistky Jany Vonáškové Novákové a klavíristy Petra Nováka, profesora plzeňské konzervatoře...Houslistka, která hraje na znělý nástroj z mistrovské dílny houslaře Petra Sedláčka, má všechny předpoklady k přednesu významných sonátových děl: krásný tón, barvitý ve škále od pianissima po forte, bezpečnou techniku obou rukou a dar tvořivé muzikality, s níž přesně vycítí celkovou výstavbu i detaily díla...Klavírista dovede spolu s vynikajícími technickými a výrazovými dispozicemi uplatňovat svůj umělecký podíl vyrovnaně ve zvuku s útlým tónem houslí, ale patřičně vystoupit s partiemi, kde skladatel dal klavíru hlavní slovo..."
Vlasta Bokůvková, Plzeňský deník 2/2011 

"Třetí ročník Letních hudebních kurzů byl zahájen v pondělí 19. července v Rajské zahradě ZUŠ Domažlice. Koncert uvedli proslovy starosta města Miroslav Mach a organizátorka kurzů Markéta Schubertová. Díky výkonům lektorů kurzů Jany Vonáškové Novákové (housle), Václava Vonáška (fagot) a Petra Nováka (klavír), kteří na koncertě vystoupili, se stal tento večer nezapomenutelným. Tito koncertní umělci dokázali, že patří k nejlepším."
Helena Bauerová, Domažlický deník 7/2010 

"Naštěstí večer nad průměr povýšila Jana Vonášková-Nováková v Mozartově Houslovém koncertu č. 3 G dur K 216. Její pojetí nebylo sice koncepčně převratné, zato po všech stránkách poctivé; volná věta pak byla přímo excelentní. Z koncentrace ji nevyvedl ani rudolfinský fantom, který si hrál s osvětlením pódia. Škoda, že její plastické, měkké frázování nenásledoval orchestr."
Luboš Stehlík, Harmonie 1/2010

"Kariéru Jany Novákové (dnes i Vonáškové) sleduji už od její účasti v soutěži Talent roku. Co se týká rychlosti vývoje, uzrávání, tak nemá mezi svými vrstevníky-houslisty konkurenta. (...) Dnes je z ní komplexní houslistka, vynikající komorní hráčka (od roku 2003 členka Smetanova tria), sólistka a matka. (...) Efektní začátek obstarala suverénně zahraná, technicky velmi náročná cinéma-fantaisie Le Boeuf sur le toit op. 58 b, nebo-li kinematografická fantazie Vůl na střeše Daria Milhauda. (...) Objevem je pro mě Brittenova Suita op. 6 (...) je nástrojově vděčná a pro muzikální umělce je příležitostí ukázat, co v nich je. Třetí sonátu H. 303 Bohuslava Martinů musím chtě nechtě poměřovat s referenční nahrávkou Bohuslava Matouška a Petra Adamce (Supraphon). Jana Vonášková-Nováková ji hraje zdravě bez přílišného respektu k tradici, (...) přesvědčivě vnáší do hry svůj názor, který může i nemusí posluchač akceptovat. Pro mě bylo její provedení velmi sympatické. (...) Projekt sourozenců Novákových je jedním z nejpozitivnějších českých houslových projektů roku 2008."
Luboš Stehlík, recenze CD Milhaud-Britten-Martinů, Harmonie, únor 2009

"První, větší polovina kompaktního disku je obdivuhodně bujará, poutavá, svůdná a vzrušující. Posluchač je nejprve lapen tanečním rytmem jihoamerické provenience – taková je Milhaudova fantazie – a pak je mu předhozena hrst rozmanitostí Brittenovy suity. (...) To vše je nabídka jakéhosi nezávazného poslechu i nelíčeného obdivu. Neboť vedle hudebních veselostí a artistismů slyšíme mnohde také virtuózní hru a perfektní provedení. Suita pro housle a klavír, op. 6 Benjamina Brittena předkládá houslový part jako nabídku vyloženě salónní hry, kterou Vonášková-Nováková dokonale využije. V jedné z nejpůsobivějších verzí předvádí nádherně ztvárněné finesy houslových virtuosů úsvitu minulého století, které nejednou odhalíme na letitých archivních snímcích mnoha famózních houslistů počátku 20. století. Jana Vonášková-Nováková je v tomto ohledu skutečně excelentní. Naprosto reflexivní ponor do podstaty hudby slyšíme v prvním opusu titulu - je to komorní verze kinematografické fantasie Vůl na střeše, op. 58 b Daria Milhauda. (...) Obdiv samozřejmě patří také prožití a výrazu hudby našeho Martinů. Slyšíme naprosto vyzrálé provedení slohové podoby Sonáty pro housle a klavír č.3 s krásnými ritardandy, obdivuhodně vypracovanou dynamikou, která vytváří z furiózních, muzikalitou nabitých frází úžasný protipól k lyricky vyzpívaným pasážím. Komorní duo Jana Vonášková-Nováková a Petr Novák je prvotřídním sdružením - jak jinak, když spolu koncertují od útlého mládí. (...) Současný interpretační rozkvět Novákových je vystavěn jednak na úžasně vitálním, dravém, plném i lyrickém tónu houslí, schopném mnoha poloh od nevázaně salónních k niterně hlubokým, a vedle toho na sebejisté virtuózní klavírní hře, která je jak oporou, tak ozdobou nahrávky, bezesporu jedné z nejlepších ve světové nabídce.
"Rafael Brom, recenze CD Milhaud-Britten-Martinů, Hudební rozhledy, únor 2009


Sólo pro Janu Vonáškovou-Novákovou
"Až nečekaně silným momentem šestého koncertu letošních Pražských hudebních slavností 22. 8. v Rudolfinu bylo vystoupení houslistky Jany Vonáškové-Novákové v sólovém partu Koncertu D dur Petra Iljiče Čajkovského. Členka Smetanova tria se tu představila jako vynikající sólistka. Zaujala především krásným a plně znělým tónem, za který by se nemusel stydět žádný adept ruské houslové školy. Silnou stránkou bylo přirozené hudební cítění a vyzpívání všech kantilén, výrazová zralost a pečlivé frázování, ve kterém prakticky žádný tón neměl spadnout pod stùl. (...) preciznost v akcentech frázování, soustředění na každý tón a citové nasazení ani na chvíli nepolevilo.
(...) po emocionální stránce nebylo co vytknout. (...) největším zážitkem byla sólistka, kterou bychom na našich pódiích určitě rádi viděli častěji."
Jindřich Bálek, Harmonie 10/2006
Recenze koncertu 22. 8. 2006, Rudolfinum,
Jihočeská komorní filharmonie České Budějovice, dir. Zbyněk Müller


"...Nejvíce pozornosti si získala Jana Vonášková-Nováková, která zahrála sólový part Čajkovského Koncertu pro housle a orchestr D dur, op. 35 tak skvěle, že se zasloužila o jeden z nejlepších výkonů celého festivalu. Její hra měla parametry vrcholného výkonu, kdy zejména první větu doprovázel neuvěřitelný tah a napětí. Ale i další části Čajkovského koncertu ukázaly, že sólistka patří k velkým nadějím naší hudební scény. Jana Vonášková-Nováková má nesmírně nosný, průrazný a přitom dostatečně barevný a kultivovaný tón. V Čajkovském dokázala svou interpretací strhnout celý orchestr, byla jakýmsi energetickým zářičem, za nímž muset orchestr jít, a bylo vidět, že těleso za Janou Vonáškovou-Novákovou jde s chutí a že vzbuzuje muzikantský respekt. Skutečně sváteční festivalový výkon."
Jiří Štilec, Hudební rozhledy, 10/2006
Recenze koncertu 22. 8. 2006, Rudolfinum,
Jihočeská komorní filharmonie České Budějovice, dir. Zbyněk Müller


"...Houslistka Jana Vonášková-Nováková ukázala své umění již na začátku večera ve španělsky znějícím „Caprice andalou“ Camilla Saint-Saense. Vrcholem Novoročního koncertu se však stala její interpretace Cikánských melodií Pabla de Sarasateho. Tuto těžkou skladbu přednesla mistrovsky, s obrovskou virtuozitou a zanícením. I v nejrazantnějších bězích dopadaly její prsty na hmatník se snovou jistotou a rychlostí, která brala dech. Bentheimské publikum poté povstalo a za volání Bravo! se odvděčilo potleskem vestoje..."
Dagmar Thiel, Bad Bentheim 2006


"...Jana Nováková disponuje jistotou v technice a její zvukový rejstřík zahrnuje široké spektrum barev a obsahu. V některých chvílích vnáší až dravost do této exotické hudby. … nechává housle rozezpívat, přičemž zvládá náročnou technickou stránku skladby...."
Tully Potter, The Strad


"...Jana Nováková zahrála znamenitě s velkým zvukovým i výrazovým rozpětím, v němž nechyběly ani momenty až chlapsky robustní, které skladba v kulminačních bodech skutečně vyžadovala (...) Jana Nováková je houslistka schopná mimořádně intenzivního výrazu zejména v polohách vypjatých, naléhavých a zvukově hutných. Disponuje k tomu všemi předpoklady včetně (sit venia verbo) fyzického fondu, bez něhož se hraní na této výrazové úrovni a na delších časových plochách prostě neobejde (...) předvedla široký rejstřík svých technických možností jak v akci levé ruky, tak i v suverénní a plně funkční technice smyčce (...) přednesla Mozartův koncert D dur intonačně jasně, neokázale, s chvějivým vnitřním zaujetím...."
Hudební rozhledy, Praha


"...mladá interpretka má kromě výjimečného hudebního nadání dar fascinovat posluchače. Tím, jak přirozeně vede pravou ruku, jak volně z ní proudí energie, s jakým zaujetím se odevzdává skladbě...."
Lidové noviny, Praha


"...Jana Nováková hraje se suverenitou hodnou už mistra svého nástroje – její řetězce flažoletů a dvojhmatových pasáží jsou neomylné, i nejobtížnější místa vyznívají se suverénní samozřejmostí, její temperament je strhující...."
Plzeňský deník, Plzeň